1 | Navštívil pak Hospodin Sáru, tak jakž byl řekl; a učinil Hospodin Sáře, jakož byl mluvil. |
2 | Nebo počala a porodila Sára Abrahamovi syna v starosti jeho, v ten čas, kterýž předpověděl Bůh. |
3 | A nazval Abraham jméno syna svého, kterýž se mu narodil, jehož porodila Sára, Izák. |
4 | A obřezal Abraham syna svého Izáka, když byl v osmi dnech, tak jakž mu byl přikázal Bůh. |
5 | Byl pak Abraham ve stu letech, když se mu narodil Izák syn jeho. |
6 | I řekla Sára: Radost mi učinil Bůh; kdokoli uslyší, radovati se bude spolu se mnou. |
7 | A přidala: Kdo by byl řekl Abrahamovi, že bude Sára děti kojiti? A však jsem porodila syna v starosti jeho. |
8 | I rostlo dítě a ostaveno jest. Tedy učinil Abraham veliké hody v ten den, v němž ostaven byl Izák. |
9 | Viděla pak Sára, že syn Agar Egyptské, kteréhož porodila Abrahamovi, jest posměvač. |
10 | I řekla Abrahamovi: Vyvrz děvku tuto i syna jejího; neboť nebude dědicem syn děvky té s synem mým Izákem. |
11 | Ale Abraham velmi těžce nesl tu řeč, pro syna svého. |
12 | I řekl Bůh Abrahamovi: Nestěžuj sobě o dítěti a o děvce své; cožkoli řekla tobě Sára, povol řeči její, nebo v Izákovi nazváno bude tobě símě. |
13 | A však i syna děvky učiním v národ; nebo tvé símě jest. |
14 | Vstal tedy Abraham velmi ráno, a vzav chléb a láhvici vody, dal Agar a vložil na rameno její, a pustil ji od sebe i s dítětem. Kterážto odešla a chodila po poušti Bersabé. |
15 | A když nebylo vody v láhvici, povrhla dítě pod jedním stromem. |
16 | A odšedši, sedla naproti tak daleko, jako by mohl z lučiště dostřeliti; nebo pravila: Nebudu se dívati na smrt dítěte. Seděla tedy naproti, a pozdvihši hlasu svého, plakala. |
17 | I uslyšel Bůh hlas dítěte; a anděl Boží s nebe zavolal na Agar, a řekl jí: Coť jest, Agar? Neboj se; nebo Bůh uslyšel hlas dítěte z místa, na kterémž jest. |
18 | Vstaň, vezmi dítě, a ujmi je rukou svou; nebo v národ veliký učiním je. |
19 | A otevřel Bůh oči její, aby uzřela studnici vody. I šla a naplnila láhvici vodou, a napojila dítě. |
20 | A Bůh byl s dítětem, kteréžto zrostlo a bydlilo na poušti, a byl z něho střelec. |
21 | Bydlil pak na poušti Fáran; i vzala mu matka jeho ženu z země Egyptské. |
22 | Stalo se pak toho času, že mluvil Abimelech a Fikol, kníže vojska jeho, k Abrahamovi těmito slovy: Bůh s tebou jest ve všech věcech, kteréž ty činíš. |
23 | Protož nyní, přisáhni mi teď skrze Boha: Toto ať se stane, jestliže mi sklamáš, neb synu mému, aneb vnuku mému; vedlé milosrdenství, kteréž jsem já učinil s tebou, i ty že učiníš se mnou a s zemí, v níž jsi byl pohostinu. |
24 | I řekl Abraham: A já přisáhnu. |
25 | (A přitom domlouval se Abraham na Abimelecha o studnici vody, kterouž mu mocí odjali služebníci Abimelechovi. |
26 | I řekl Abimelech: Nevím, kdo by učinil takovou věc; a aniž jsi ty mi oznámil, aniž jsem já také co slyšel, až dnes.) |
27 | Vzav tedy Abraham ovce i voly dal Abimelechovi; a vešli oba dva v smlouvu. |
28 | A postavil Abraham sedm jehnic stáda obzvlášť. |
29 | I řekl Abimelech Abrahamovi: K čemu jest těchto sedm jehnic, kteréž jsi postavil obzvlášť? |
30 | Odpověděl: Že sedm těch jehnic vezmeš z ruky mé, aby mi to bylo na svědectví, že jsem kopal studnici tuto. |
31 | Pročež nazváno jest to místo Bersabé, že tu oba dva přisáhli. |
32 | A tak učinili smlouvu v Bersabé. Vstav pak Abimelech a Fikol, kníže vojska jeho, navrátili se do země Filistinské. |
33 | I nasázel stromoví v Bersabé, a vzýval tam jméno Hospodina, Boha silného, věčného. |
34 | A bydlil Abraham v zemi Filistinské za mnoho dní. |