1 | Tedy požehnal Bůh Noé i synům jeho a řekl jim: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi. |
2 | Strach váš a hrůza vaše buď na všeliký živočich země, a na všecko ptactvo nebeské. Všecko, což se hýbe na zemi, a všecky ryby mořské v ruce vaše dány jsou. |
3 | Všecko, což se hýbe a jest živo, bude vám za pokrm; jako i bylinu zelenou, dal jsem vám to všecko. |
4 | A však masa s duší jeho, kteráž jest krev jeho, nebudete jísti. |
5 | A zajisté krve vaší, duší vašich vyhledávati budu; z rukou každého hovada vyhledávati jí budu, i z ruky člověka, ano i z ruky každého bratra jeho budu vyhledávati duše člověka. |
6 | Kdo by koli vylil krev člověka, skrze člověka vylita bude krev jeho; nebo k obrazu svému učinil Bůh člověka. |
7 | Vy pak ploďte a množte se; v hojnosti se rozploďte na zemi, a rozmnoženi buďte na ní. |
8 | I mluvil Bůh k Noé a synům jeho s ním, řka: |
9 | Já zajisté vcházím v smlouvu svou s vámi, i s semenem vaším po vás, |
10 | A se všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, z ptactva, z hovad a ze všech živočichů zemských, kteříž jsou s vámi, ode všech, kteříž vyšli z korábu, až do všelikého živočicha zemského. |
11 | Protož utvrzuji smlouvu svou s vámi, že nebude vyhlazeno více všeliké tělo vodami potopy; aniž bude více potopa k zkažení země. |
12 | I řekl Bůh: Totoť bude znamení smlouvy, kteréž já dávám, mezi mnou a mezi vámi, a mezi všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, po všecky věky. |
13 | Duhu svou postavil jsem na oblaku, a bude na znamení smlouvy mezi mnou a mezi zemí. |
14 | A budeť, když uvedu mračný oblak nad zemí, a ukáže se duha na oblaku, |
15 | Že se rozpomenu na smlouvu svou, kteráž jest mezi mnou a mezi vámi a mezi všelikou duší živou v každém těle; a nebudou více vody ku potopě, aby zahladily všeliké tělo. |
16 | Nebo když bude duha ta na oblaku, popatřím na ni, abych se rozpomenul na smlouvu věčnou mezi Bohem a mezi všelikou duší živou v každém těle, kteréž jest na zemi. |
17 | I řekl Bůh k Noé: Toť jest znamení smlouvy, kterouž jsem utvrdil mezi sebou a mezi všelikým tělem, kteréž jest na zemi. |
18 | Byli pak synové Noé, kteříž vyšli z korábu: Sem, Cham a Jáfet; a Cham byl otec Kanánův. |
19 | Ti tři jsou synové Noé, a ti se rozprostřeli po vší zemi. |
20 | Noé pak obíraje se s zemí, začal dělati vinice. |
21 | A pije víno, opil se, a obnažil se u prostřed stanu svého. |
22 | Viděl pak Cham, otec Kanánův, hanbu otce svého, a pověděl oběma bratřím svým vně. |
23 | Tedy vzali Sem a Jáfet oděv, kterýžto oba položili na ramena svá, a jdouce zpátkem, zakryli hanbu otce svého; tváři pak jich byly odvráceny, a hanby otce svého neviděli. |
24 | Procítiv pak Noé po svém víně, zvěděl, co mu učinil syn jeho mladší. |
25 | I řekl: Zlořečený Kanán, služebník služebníků bude bratřím svým. |
26 | Řekl také: Požehnaný Hospodin, Bůh Semův, a buď Kanán služebníkem jejich. |
27 | Rozšiřiž Bůh milostivě Jáfeta, aby bydlil v stáncích Semových, a buď Kanán služebníkem jejich. |
28 | Živ pak byl Noé po potopě tři sta a padesáte let. |
29 | A tak bylo všech dnů Noé devět set a padesáte let; i umřel jest. |