1 |
Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. |
2 |
Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého. |
3 |
Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti. |
4 |
Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi. |
5 |
V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je. |
6 |
K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni. |
7 |
Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec. |
8 |
Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce: |
9 |
Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo. |
10 |
Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé. |
11 |
Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi. |
12 |
Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka. |
13 |
Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne. |
14 |
Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí. |
15 |
Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých. |
16 |
Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne. |
17 |
Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé. |
18 |
Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi. |
19 |
Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los. |
20 |
Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému. |
21 |
Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou. |
22 |
Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne. |
23 |
I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka: |
24 |
Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova. |
25 |
Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej. |
26 |
O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe. |
27 |
Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky. |
28 |
Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů. |
29 |
Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy. |
30 |
Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati. |
31 |
Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. [ (Psalms 22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. ] |