Přísloví 5

1	Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2	Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3	Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4	Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
5	Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.
6	Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7	Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8	Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9	Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10	Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11	I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12	A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13	A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14	O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15	Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16	Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17	Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18	Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19	Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20	Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21	Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22	Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23	Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.