| 1 | Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: |
| 2 | Synu člověčí, obrať tvář svou proti hoře Seir, a prorokuj proti ní. |
| 3 | A rci jí: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já jsem proti tobě, horo Seir, a vztáhnu ruku svou na tebe, a obrátím tě v hroznou poušť. |
| 4 | Města tvá v poušť obrátím, a ty budeš pustinou, i zvíš, že já jsem Hospodin, |
| 5 | Proto že máš nepřátelství věčné, a rozptyluješ syny Izraelské mečem v čas bídy jejich, v čas dokonání nepravosti. |
| 6 | Protož živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že k zabití připravím tě, a krev tě stihati bude. Poněvadž krve vylévání v nenávisti nemáš, také tě krev stihati bude. |
| 7 | Obrátím, pravím, horu Seir v hroznou poušť, a vypléním z ní jdoucího přes ni i vracujícího se. |
| 8 | A naplním hory její zbitými jejími; na pahrbcích tvých i v údolích tvých, i při všech potocích tvých zbití mečem padati budou. |
| 9 | V pustiny věčné obrátím tě, tak že města tvá nebudou zase vzdělána, i zvíte, že já jsem Hospodin. |
| 10 | Proto že říkáš: Tito dva národové a tyto dvě země mé budou, a budeme dědičně vládnouti tou, v níž Hospodin přebýval, |
| 11 | Protož živť jsem já, praví Panovník Hospodin, žeť učiním podlé hněvu tvého a podlé závisti tvé, kterouž jsi prokázala z nenávisti své proti nim. I budu poznán od nich, když tě budu souditi. |
| 12 | A zvíš, že já Hospodin slyšel jsem všecka hanění tvá, kteráž jsi mluvila o horách Izraelských, řkuci: Zpuštěnyť jsou, námť jsou dány k sežrání. |
| 13 | Nebo jste se honosili proti mně ústy svými, a množili proti mně slova svá, což jsem sám slyšel. |
| 14 | Takto praví Panovník Hospodin: Jakž se veselí všecka ta země, tak pustinu učiním z tebe. |
| 15 | Jakž se veselíš nad dědictvím domu Izraelského, proto že zpustl, tak učiním i tobě. Pustinou budeš, ó horo Seir, i všecka země Idumejská naskrze, i zvědíť, že já jsem Hospodin. |
