1 | A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce: |
2 | Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb. |
3 | A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše? |
4 | Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře. |
5 | Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude. |
6 | A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení. |
7 | Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka: |
8 | Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne. |
9 | Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská. |
10 | A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte. |
11 | Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka. |
12 | Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se? |
13 | A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude. |
14 | Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou. |
15 | I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství. |
16 | Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste? |
17 | Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven? |
18 | Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka. |
19 | Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání. |
20 | Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka. |
21 | A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských. |
22 | A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala za ním, řkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství. |
23 | Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi. |
24 | On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského. |
25 | Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi. |
26 | On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům. |
27 | A ona řekla: Takť jest, Pane. Avšak štěňata jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich. |
28 | Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu. |
29 | A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam. |
30 | I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je, |
31 | Takže se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského. |
32 | Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu, ješto již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě. |
33 | I řekli mu učedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili? |
34 | I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm a málo rybiček. |
35 | I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi. |
36 | A vzav těch sedm chlebů a ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, a učedlníci zástupu. |
37 | I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných. |
38 | Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí. |
39 | A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala. |