1 | I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka: |
2 | Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému. |
3 | I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti. |
4 | Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu. |
5 | Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém. |
6 | Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali. |
7 | A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil. |
8 | Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni. |
9 | Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu. |
10 | I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky. |
11 | Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním. |
12 | I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl. |
13 | Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů. |
14 | Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených. |
15 | Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči. |
16 | I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou. |
17 | Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic? |
18 | Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci? |
19 | Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze. |
20 | I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání? |
21 | Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu. |
22 | To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli. |
23 | V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, |
24 | Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému. |
25 | I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému. |
26 | Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého. |
27 | Nejposléze pak po všech umřela i žena. |
28 | Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli. |
29 | I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží. |
30 | Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi. |
31 | O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí: |
32 | Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých. |
33 | A slyševše to zástupové, divili se učení jeho. |
34 | Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno. |
35 | I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka: |
36 | Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně? |
37 | I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své. |
38 | To jest přední a veliké přikázání. |
39 | Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. |
40 | Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci. |
41 | A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš, |
42 | Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův. |
43 | Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka: |
44 | Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých? |
45 | Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest? |
46 | A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati. |