| 1 | Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody. |
| 2 | A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe. |
| 3 | I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech, |
| 4 | Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat. |
| 5 | Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor. |
| 6 | I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal, |
| 7 | Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi. |
| 8 | Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země. |
| 9 | Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu. |
| 10 | A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu. |
| 11 | I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země. |
| 12 | I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více. |
| 13 | I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země. |
| 14 | Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země. |
| 15 | I mluvil Bůh k Noé, řka: |
| 16 | Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou. |
| 17 | Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi. |
| 18 | I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním; |
| 19 | Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu. |
| 20 | Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři. |
| 21 | I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil. |
| 22 | Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou. |
