| 1 | A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl: |
| 2 | Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane? |
| 3 | Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil. |
| 4 | Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma. |
| 5 | Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě, |
| 6 | Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou. |
| 7 | Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš? |
| 8 | Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? |
| 9 | Delší jest míra její než země, a širší než moře. |
| 10 | Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati? |
| 11 | Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl? |
| 12 | Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený. |
| 13 | Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš; |
| 14 | Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti: |
| 15 | Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš. |
| 16 | Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš. |
| 17 | K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš. |
| 18 | Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš. |
| 19 | A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou. |
| 20 | Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka. |
