| 1 | Odpověděv pak Job, řekl: |
| 2 | V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost. |
| 3 | I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není? |
| 4 | Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý. |
| 5 | Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu. |
| 6 | Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich. |
| 7 | Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě. |
| 8 | Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě. |
| 9 | Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila? |
| 10 | V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského. |
| 11 | Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí? |
| 12 | Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost. |
| 13 | Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost. |
| 14 | Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno. |
| 15 | Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi. |
| 16 | U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí. |
| 17 | On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí. |
| 18 | Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich. |
| 19 | On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací. |
| 20 | On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře. |
| 21 | On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá. |
| 22 | On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti. |
| 23 | On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je. |
| 24 | On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné, |
| 25 | Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý. |
