| 1 | Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu. |
| 2 | Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy. |
| 3 | Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu. |
| 4 | Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy. |
| 5 | Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost. |
| 6 | Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte. |
| 7 | Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest? |
| 8 | Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? |
| 9 | Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? |
| 10 | V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. |
| 11 | Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? |
| 12 | Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. |
| 13 | Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. |
| 14 | Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? |
| 15 | By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. |
| 16 | Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. |
| 17 | Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. |
| 18 | Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. |
| 19 | Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? |
| 20 | Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: |
| 21 | Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. |
| 22 | Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. |
| 23 | Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. |
| 24 | Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? |
| 25 | Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? |
| 26 | Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, |
| 27 | A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; |
| 28 | Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. |
