| 1 | Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl: |
| 2 | Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své, |
| 3 | Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými? |
| 4 | Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ. |
| 5 | Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých. |
| 6 | Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě. |
| 7 | Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován? |
| 8 | Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost? |
| 9 | Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo? |
| 10 | I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj. |
| 11 | Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě? |
| 12 | Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé, |
| 13 | Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči? |
| 14 | Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy? |
| 15 | An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho, |
| 16 | Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu. |
| 17 | Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu, |
| 18 | Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých. |
| 19 | Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich. |
| 20 | Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem. |
| 21 | Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj. |
| 22 | Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče. |
| 23 | Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností. |
| 24 | Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným. |
| 25 | Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se. |
| 26 | Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých. |
| 27 | Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách. |
| 28 | A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla. |
| 29 | Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových. |
| 30 | Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých. |
| 31 | Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho. |
| 32 | Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati. |
| 33 | Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva. |
| 34 | Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary. |
| 35 | Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest. |
