| 1 | A odpovídaje Job, řekl: |
| 2 | Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé. |
| 3 | Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš? |
| 4 | Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou? |
| 5 | Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest. |
| 6 | Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne. |
| 7 | Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého. |
| 8 | A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje. |
| 9 | Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne. |
| 10 | Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše. |
| 11 | Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne. |
| 12 | Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl. |
| 13 | Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou. |
| 14 | Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný. |
| 15 | Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou. |
| 16 | Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest. |
| 17 | Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest. |
| 18 | Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé. |
| 19 | Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech. |
| 20 | Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé. |
| 21 | Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým. |
| 22 | Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru. |
