| 1 | Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem. |
| 2 | Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé. |
| 3 | Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá. |
| 4 | Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš. |
| 5 | Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou. |
| 6 | Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm, |
| 7 | Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni. |
| 8 | Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude. |
| 9 | Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více. |
| 10 | Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého. |
| 11 | Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého. |
| 12 | Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností. |
| 13 | Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. |
| 14 | Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy. |
| 15 | Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří? |
| 16 | Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati. |
