| 1 | Odpovídaje pak Bildad Suchský, řekl: |
| 2 | Dokudž neučiníte konce řečem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme. |
| 3 | Proč jsme počteni za hovada? Oškliví jsme jemu, jakž sami vidíte. |
| 4 | Ó ty, jenž hubíš život svůj zůřením svým, zdaliž pro tebe opuštěna bude země, a odsedne skála z místa svého? |
| 5 | Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich. |
| 6 | Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne. |
| 7 | Ssouženi budou krokové síly jeho, a porazí jej rada jeho. |
| 8 | Nebo zapleten jest do síti nohami svými, a v zamotání chodí. |
| 9 | Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník. |
| 10 | Skrytať jest při zemi smečka jeho, a léčka jeho na stezce. |
| 11 | Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho. |
| 12 | Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotově při boku jeho. |
| 13 | Zžíře žily kůže jeho, zžíře oudy jeho kníže smrti. |
| 14 | Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho, a to jej přivede k králi strachů. |
| 15 | V stánku jeho hrůza bydleti bude, ač nebyl jeho; posypáno bude obydlí jeho sirou. |
| 16 | Od zpodku kořenové jeho uschnou, a svrchu osekány budou ratolesti jeho. |
| 17 | Památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích. |
| 18 | Vyženou ho z světla do tmy, anobrž z okršlku zemského vypudí jej. |
| 19 | Nepozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém, ani jakého ostatku v příbytcích svých. |
| 20 | Nade dnem jeho zděsí se potomci, a přítomní strachem podjati budou. |
| 21 | Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného, a takový cíl toho, kterýž nezná Boha silného. |
