| 1 | Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl: |
| 2 | Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil, |
| 3 | Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal. |
| 4 | Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi, |
| 5 | Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku? |
| 6 | Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla, |
| 7 | Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl? |
| 8 | Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční. |
| 9 | Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho. |
| 10 | Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou. |
| 11 | Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou. |
| 12 | A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým; |
| 13 | Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých: |
| 14 | Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho. |
| 15 | Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene. |
| 16 | Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí. |
| 17 | Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla. |
| 18 | Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel. |
| 19 | Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho. |
| 20 | Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati. |
| 21 | Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval. |
| 22 | Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj. |
| 23 | By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho. |
| 24 | Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé. |
| 25 | Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy. |
| 26 | Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho. |
| 27 | Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu. |
| 28 | Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho. |
| 29 | Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného. |
