| 1 | A odpovídaje Job, řekl: |
| 2 | Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás. |
| 3 | Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se. |
| 4 | Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj? |
| 5 | Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa. |
| 6 | Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza. |
| 7 | Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou? |
| 8 | Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich. |
| 9 | Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich. |
| 10 | Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu. |
| 11 | Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují. |
| 12 | Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky. |
| 13 | Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. |
| 14 | Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme. |
| 15 | Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu? |
| 16 | Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne. |
| 17 | Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém? |
| 18 | Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher? |
| 19 | Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl, |
| 20 | A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil? |
| 21 | O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen? |
| 22 | Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí? |
| 23 | Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný. |
| 24 | Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá. |
| 25 | Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením. |
| 26 | Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou. |
| 27 | Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte. |
| 28 | Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných? |
| 29 | Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte, |
| 30 | Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá? |
| 31 | Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí? |
| 32 | A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane. |
| 33 | Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu. |
| 34 | Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš. |
