| 1 | A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl: |
| 2 | Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná? |
| 3 | Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své? |
| 4 | Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou? |
| 5 | Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým. |
| 6 | Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel. |
| 7 | Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba. |
| 8 | Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl. |
| 9 | Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla. |
| 10 | A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý, |
| 11 | Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě. |
| 12 | Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké. |
| 13 | Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil? |
| 14 | Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází. |
| 15 | Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní? |
| 16 | Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich. |
| 17 | Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí? |
| 18 | On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne). |
| 19 | Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim, |
| 20 | Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň. |
| 21 | Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré. |
| 22 | Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém. |
| 23 | Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých, |
| 24 | Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir. |
| 25 | Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou. |
| 26 | A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své, |
| 27 | Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš. |
| 28 | Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo. |
| 29 | Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní. |
| 30 | Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých. |
