| 1 | Potom dále Job vedl řeč svou a řekl: |
| 2 | Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou, |
| 3 | Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých, |
| 4 | Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti. |
| 5 | Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe. |
| 6 | Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy. |
| 7 | Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník. |
| 8 | Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho? |
| 9 | Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení? |
| 10 | Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času? |
| 11 | Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím. |
| 12 | Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte? |
| 13 | Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají: |
| 14 | Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem. |
| 15 | Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati. |
| 16 | Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů: |
| 17 | Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí. |
| 18 | Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný. |
| 19 | Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není. |
| 20 | Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher. |
| 21 | Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho. |
| 22 | Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude. |
| 23 | Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého. |
