| 1 | Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl: |
| 2 | Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával, |
| 3 | Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech, |
| 4 | Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém, |
| 5 | Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé, |
| 6 | Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje, |
| 7 | Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou. |
| 8 | Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli. |
| 9 | Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá. |
| 10 | Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich. |
| 11 | Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi, |
| 12 | Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka. |
| 13 | Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval. |
| 14 | V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj. |
| 15 | Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému. |
| 16 | Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se. |
| 17 | A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež. |
| 18 | A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny. |
| 19 | Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých. |
| 20 | Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se. |
| 21 | Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé. |
| 22 | Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má. |
| 23 | Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému. |
| 24 | Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali. |
| 25 | Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje. |
