| 1 | Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému. |
| 2 | Nebo mluvě Job, řekl: |
| 3 | Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík. |
| 4 | Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem. |
| 5 | Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní. |
| 6 | Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla. |
| 7 | Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní. |
| 8 | Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba. |
| 9 | Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní. |
| 10 | Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých. |
| 11 | Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul? |
| 12 | Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval? |
| 13 | Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj, |
| 14 | S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá, |
| 15 | Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem. |
| 16 | Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla? |
| 17 | Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali. |
| 18 | Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka. |
| 19 | Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého. |
| 20 | Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého? |
| 21 | Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů? |
| 22 | Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob? |
| 23 | Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel? |
| 24 | Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé. |
| 25 | To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne. |
| 26 | Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto. |
