| 1 | A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál, |
| 2 | Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha. |
| 3 | Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba. |
| 4 | Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on. |
| 5 | Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém. |
| 6 | I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého. |
| 7 | Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost. |
| 8 | Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné. |
| 9 | Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu. |
| 10 | A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své. |
| 11 | Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči, |
| 12 | A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho. |
| 13 | Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk. |
| 14 | Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati. |
| 15 | Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova. |
| 16 | Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více, |
| 17 | Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já. |
| 18 | Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého. |
| 19 | Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se. |
| 20 | Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu. |
| 21 | Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu. |
| 22 | Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj. |
