| 1 | Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj. |
| 2 | Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých. |
| 3 | Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji. |
| 4 | Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život. |
| 5 | Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se. |
| 6 | Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já. |
| 7 | Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení. |
| 8 | Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem: |
| 9 | Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není. |
| 10 | Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele, |
| 11 | Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých. |
| 12 | Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk. |
| 13 | Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje? |
| 14 | Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk. |
| 15 | Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci, |
| 16 | Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje, |
| 17 | Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil, |
| 18 | A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč. |
| 19 | Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí, |
| 20 | Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější. |
| 21 | Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati. |
| 22 | A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran. |
| 23 | Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho: |
| 24 | Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení. |
| 25 | I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své. |
| 26 | Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho. |
| 27 | Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné. |
| 28 | Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval. |
| 29 | Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku, |
| 30 | Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých. |
| 31 | Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím. |
| 32 | Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe. |
| 33 | Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti. |
