| 1 | Ještě mluvil Elihu, a řekl: |
| 2 | Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte. |
| 3 | Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu. |
| 4 | Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého. |
| 5 | Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou. |
| 6 | Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění. |
| 7 | Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu? |
| 8 | A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými? |
| 9 | Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu. |
| 10 | A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost. |
| 11 | Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal. |
| 12 | A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu. |
| 13 | Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek? |
| 14 | Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal, |
| 15 | Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil. |
| 16 | Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých. |
| 17 | Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš? |
| 18 | Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní? |
| 19 | Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni. |
| 20 | V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou. |
| 21 | Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje. |
| 22 | Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti. |
| 23 | Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl. |
| 24 | Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich. |
| 25 | Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají. |
| 26 | Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném, |
| 27 | Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili, |
| 28 | Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá. |
| 29 | (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?)Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně, |
| 30 | Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu. |
| 31 | Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším. |
| 32 | Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc. |
| 33 | Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv. |
| 34 | Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne, |
| 35 | Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná. |
| 36 | Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým, |
| 37 | Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu. |
