| 1 | Ještě mluvil Elihu, a řekl: |
| 2 | Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží? |
| 3 | Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil? |
| 4 | Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou. |
| 5 | Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty. |
| 6 | Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš? |
| 7 | Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme? |
| 8 | Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje. |
| 9 | Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených, |
| 10 | Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci. |
| 11 | On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí. |
| 12 | Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni. |
| 13 | A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni. |
| 14 | Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho. |
| 15 | Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké. |
| 16 | A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své. |
