| 1 | Zatím přidal Elihu, a řekl: |
| 2 | Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil. |
| 3 | Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost. |
| 4 | V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou. |
| 5 | Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného. |
| 6 | Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá. |
| 7 | Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni. |
| 8 | Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení: |
| 9 | Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila. |
| 10 | A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti. |
| 11 | Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení. |
| 12 | Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění. |
| 13 | Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil. |
| 14 | Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky. |
| 15 | Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení. |
| 16 | A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající. |
| 17 | Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází. |
| 18 | Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila. |
| 19 | Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé. |
| 20 | Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své. |
| 21 | Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení. |
| 22 | Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel? |
| 23 | Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost? |
| 24 | Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé, |
| 25 | Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka. |
| 26 | Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný. |
| 27 | On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho, |
| 28 | Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi. |
| 29 | (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho, |
| 30 | Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá? |
| 31 | Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost. |
| 32 | Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.) |
| 33 | Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje. [ (Job 36:34) Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého. ] |
