| 1 | Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis? |
| 2 | Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich? |
| 3 | Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají? |
| 4 | Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim? |
| 5 | Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal? |
| 6 | Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou. |
| 7 | Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá. |
| 8 | To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá. |
| 9 | Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval? |
| 10 | Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou? |
| 11 | Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci? |
| 12 | Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí? |
| 13 | Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu? |
| 14 | A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí, |
| 15 | Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla? |
| 16 | Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. |
| 17 | Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. |
| 18 | Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. |
| 19 | Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? |
| 20 | Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. |
| 21 | Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. |
| 22 | Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, |
| 23 | Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. |
| 24 | S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. |
| 25 | Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. |
| 26 | Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? |
| 27 | Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? |
| 28 | Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, |
| 29 | Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. |
| 30 | Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ] |
