| 1 | Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl: |
| 2 | Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti? |
| 3 | Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval. |
| 4 | Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval. |
| 5 | Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi. |
| 6 | Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým? |
| 7 | Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou? |
| 8 | Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali. |
| 9 | Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají. |
| 10 | Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají. |
| 11 | Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají. |
| 12 | Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho. |
| 13 | V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi, |
| 14 | Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé. |
| 15 | Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém. |
| 16 | Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas: |
| 17 | Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil? |
| 18 | Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku. |
| 19 | Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol. |
| 20 | Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou. |
| 21 | Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti. |
