| 1 | Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš? |
| 2 | Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost. |
| 3 | Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka: |
| 4 | Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl. |
| 5 | Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových. |
| 6 | Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída. |
| 7 | Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají. |
| 8 | Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou, |
| 9 | Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není, |
| 10 | Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole, |
| 11 | Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením, |
| 12 | Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho, |
| 13 | Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá. |
| 14 | Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni. |
| 15 | Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka. |
| 16 | Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá. |
| 17 | Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej. |
| 18 | Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí. |
| 19 | Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé. |
| 20 | V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče. |
| 21 | Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla. |
| 22 | Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské. |
| 23 | Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě. |
| 24 | A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš. |
| 25 | Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská. |
| 26 | Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým. |
| 27 | Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to. |
