| 1 | Odpovídaje pak Job, řekl: |
| 2 | Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla. |
| 3 | Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává. |
| 4 | Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně. |
| 5 | Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou? |
| 6 | Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké? |
| 7 | Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého. |
| 8 | Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh, |
| 9 | Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne. |
| 10 | Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího. |
| 11 | Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého? |
| 12 | Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé? |
| 13 | Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne, |
| 14 | Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil? |
| 15 | Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové, |
| 16 | Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh. |
| 17 | V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého. |
| 18 | Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou. |
| 19 | To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich, |
| 20 | Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou. |
| 21 | Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se. |
| 22 | Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne? |
| 23 | Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne? |
| 24 | Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění. |
| 25 | Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše? |
| 26 | Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého? |
| 27 | Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému. |
| 28 | A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším. |
| 29 | Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé. |
| 30 | A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd? |
