| 1 | Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl: |
| 2 | Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný? |
| 3 | Což by Bůh silný neprávě soudil,a Všemohoucí což by převracel spravedlnost? |
| 4 | Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich. |
| 5 | Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil, |
| 6 | A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé. |
| 7 | A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně. |
| 8 | Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich. |
| 9 | (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.) |
| 10 | Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov? |
| 11 | Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody? |
| 12 | Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá. |
| 13 | Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne. |
| 14 | Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka. |
| 15 | Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží. |
| 16 | Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají. |
| 17 | Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se. |
| 18 | A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě: |
| 19 | Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá. |
| 20 | Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává: |
| 21 | Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním, |
| 22 | Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude. |
