| 1 | Odpověděv pak Job, řekl: |
| 2 | I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným? |
| 3 | A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov. |
| 4 | Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil? |
| 5 | On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své. |
| 6 | On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její. |
| 7 | On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje. |
| 8 | On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských. |
| 9 | On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne. |
| 10 | On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu. |
| 11 | Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho. |
| 12 | Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš? |
| 13 | Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní. |
| 14 | Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl? |
| 15 | Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu. |
| 16 | Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, |
| 17 | Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. |
| 18 | Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. |
| 19 | Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? |
| 20 | Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. |
| 21 | Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. |
| 22 | Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. |
| 23 | Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; |
| 24 | Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? |
| 25 | Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. |
| 26 | Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. |
| 27 | Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: |
| 28 | Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. |
| 29 | Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? |
| 30 | Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, |
| 31 | Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. |
| 32 | Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. |
| 33 | Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. |
| 34 | Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, |
| 35 | Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. |
