| 1 | Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení? |
| 2 | Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí. |
| 3 | Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí. |
| 4 | Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha. |
| 5 | Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká, |
| 6 | Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého. |
| 7 | Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost. |
| 8 | Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje. |
| 9 | Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou. |
| 10 | Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých. |
| 11 | Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky. |
| 12 | Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými. |
| 13 | Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš? |
| 14 | Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník. |
| 15 | Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál. |
| 16 | Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou. |
| 17 | Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ, |
| 18 | Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský. |
