| 1 | Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. |
| 2 | Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě. |
| 3 | Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne. |
| 4 | Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou. |
| 5 | Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul. |
| 6 | Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé. |
| 7 | Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách. |
| 8 | Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše. |
| 9 | Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou. |
| 10 | Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, |
| 11 | Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. |
| 12 | Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. |
| 13 | Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. |
| 14 | Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. |
| 15 | Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, |
| 16 | Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, |
| 17 | Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, |
| 18 | Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. |
| 19 | Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, |
| 20 | Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, |
| 21 | Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, |
| 22 | Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, |
| 23 | Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. |
| 24 | Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, |
| 25 | Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, |
| 26 | I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. |
| 27 | Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. |
| 28 | Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ] |
