| 1 | Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl. |
| 2 | Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu. |
| 3 | Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém. |
| 4 | Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající. |
| 5 | Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků. |
| 6 | Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody. |
| 7 | K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily, |
| 8 | (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil. |
| 9 | Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země. |
| 10 | Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami, |
| 11 | A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. |
| 12 | Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. |
| 13 | Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. |
| 14 | Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, |
| 15 | A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. |
| 16 | Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. |
| 17 | Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. |
| 18 | Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. |
| 19 | Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. |
| 20 | Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: |
| 21 | Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. |
| 22 | Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. |
| 23 | Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. |
| 24 | Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. |
| 25 | V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. |
| 26 | Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. |
| 27 | Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. |
| 28 | Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. |
| 29 | Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. |
| 30 | Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. |
| 31 | Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. |
| 32 | On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. |
| 33 | Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. |
| 34 | Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. |
| 35 | Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. |
