| 1 | Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše. |
| 2 | Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým. |
| 3 | A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny. |
| 4 | Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval. |
| 5 | Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé. |
| 6 | Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici. |
| 7 | Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu. |
| 8 | Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný. |
| 9 | Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou. |
| 10 | Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých. |
| 11 | Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí. |
| 12 | Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho. |
| 13 | Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich. |
| 14 | Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen. |
| 15 | Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich, |
| 16 | Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval. |
| 17 | Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho. |
| 18 | A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho. |
| 19 | Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování. |
| 20 | Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé. |
| 21 | Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne. |
| 22 | Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých. |
| 23 | Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou. |
| 24 | Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti. |
| 25 | Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými. |
| 26 | Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého, |
| 27 | Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to. |
| 28 | Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj. |
| 29 | Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou. |
| 30 | Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu, |
| 31 | Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho. |
