| 1 | Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově. |
| 2 | Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají. |
| 3 | Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho. |
| 4 | Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých. |
| 5 | Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých. |
| 6 | Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá. |
| 7 | Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé. |
| 8 | Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne. |
| 9 | Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. |
| 10 | Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. |
| 11 | V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. |
| 12 | Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. |
| 13 | Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. |
| 14 | Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. |
| 15 | O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. |
| 16 | V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. |
| 17 | Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. |
| 18 | Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. |
| 19 | Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. |
| 20 | Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. |
| 21 | Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. |
| 22 | Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. |
| 23 | Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. |
| 24 | Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. |
| 25 | Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. |
| 26 | Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. |
| 27 | Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. |
| 28 | Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. |
| 29 | Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. |
| 30 | Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. |
| 31 | Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. |
| 32 | Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. |
| 33 | He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. |
| 34 | Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. |
| 35 | Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. |
| 36 | Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. |
| 37 | Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. |
| 38 | Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. |
| 39 | Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. |
| 40 | Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. |
| 41 | Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, |
| 42 | Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. |
| 43 | A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. |
| 44 | I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, |
| 45 | A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. |
| 46 | Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. |
| 47 | Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. |
| 48 | Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. |
| 49 | Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. |
| 50 | Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. |
| 51 | Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. |
| 52 | Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. |
| 53 | Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. |
| 54 | Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. |
| 55 | Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. |
| 56 | Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. |
| 57 | Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. |
| 58 | Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. |
| 59 | Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. |
| 60 | Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. |
| 61 | Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. |
| 62 | O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. |
| 63 | Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. |
| 64 | Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. |
| 65 | Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. |
| 66 | Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. |
| 67 | Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. |
| 68 | Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. |
| 69 | Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. |
| 70 | Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. |
| 71 | K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. |
| 72 | Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. |
| 73 | Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, |
| 74 | Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. |
| 75 | Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. |
| 76 | Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. |
| 77 | Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. |
| 78 | Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. |
| 79 | Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. |
| 80 | Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. |
| 81 | Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. |
| 82 | Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? |
| 83 | Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. |
| 84 | Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? |
| 85 | Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. |
| 86 | Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. |
| 87 | Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. |
| 88 | Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. |
| 89 | Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. |
| 90 | Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. |
| 91 | Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. |
| 92 | Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. |
| 93 | Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. |
| 94 | Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. |
| 95 | Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. |
| 96 | Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. |
| 97 | Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. |
| 98 | Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. |
| 99 | Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. |
| 100 | I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. |
| 101 | Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. |
| 102 | Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. |
| 103 | Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. |
| 104 | Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. |
| 105 | Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. |
| 106 | Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. |
| 107 | Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. |
| 108 | Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. |
| 109 | Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. |
| 110 | Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. |
| 111 | Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. |
| 112 | Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. |
| 113 | Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. |
| 114 | Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. |
| 115 | Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. |
| 116 | Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. |
| 117 | Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. |
| 118 | Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. |
| 119 | Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. |
| 120 | Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. |
| 121 | Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. |
| 122 | Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili. |
| 123 | Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé. |
| 124 | Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne. |
| 125 | Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá. |
| 126 | Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj. |
| 127 | Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší. |
| 128 | A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím. |
| 129 | Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má. |
| 130 | Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti. |
| 131 | Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv. |
| 132 | Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé. |
| 133 | Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost. |
| 134 | Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých. |
| 135 | Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne. |
| 136 | Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého. |
| 137 | Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých. |
| 138 | Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná. |
| 139 | Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji. |
| 140 | Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj. |
| 141 | Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám. |
| 142 | Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda. |
| 143 | Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše. |
| 144 | Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl. |
| 145 | Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých. |
| 146 | K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých. |
| 147 | Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám. |
| 148 | Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých. |
| 149 | Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne. |
| 150 | Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili. |
| 151 | Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda. |
| 152 | Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky. |
| 153 | Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám. |
| 154 | Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne. |
| 155 | Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá. |
| 156 | Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne. |
| 157 | Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji. |
| 158 | Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali. |
| 159 | Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne. |
| 160 | Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé. |
| 161 | Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé. |
| 162 | Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti. |
| 163 | Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji. |
| 164 | Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých. |
| 165 | Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky. |
| 166 | Očekávám na spasení tvé, Hospodine,a přikázaní tvá vykonávám. |
| 167 | Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji. |
| 168 | Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou. |
| 169 | Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti. |
| 170 | Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne. |
| 171 | I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým. |
| 172 | Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost. |
| 173 | Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá. |
| 174 | Toužím po spasení tvém, Hospodine,a zákon tvůj jest rozkoš má. |
| 175 | Živa bude duše má, a bude tě chváliti,a soudové tvoji budou mi na pomoc. |
| 176 | Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám. |
