| 1 | Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. |
| 2 | Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských. |
| 3 | Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí. |
| 4 | Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný, |
| 5 | Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším? |
| 6 | Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo. |
| 7 | Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované. |
| 8 | Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. [ (Psalms 12:9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými. ] |
