| 1 | Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám. |
| 2 | Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní. |
| 3 | Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých. |
| 4 | Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich. |
| 5 | Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich. |
| 6 | Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá. |
| 7 | Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým. |
| 8 | Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé. |
| 9 | Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost. |
| 10 | Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu. |
