| 1 | Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě. |
| 2 | Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi. |
| 3 | Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš? |
| 4 | Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející. |
| 5 | Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou. |
| 6 | Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je. |
| 7 | Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců. |
| 8 | Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá. |
| 9 | Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati, |
| 10 | Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného. |
| 11 | Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá. |
| 12 | Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu. |
| 13 | Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich. |
| 14 | Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich. |
| 15 | Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest. |
