| 1 | Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti. |
| 2 | Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost. |
| 3 | Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých. |
| 4 | Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce. |
| 5 | Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé. |
| 6 | Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou. |
| 7 | Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé. |
| 8 | Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne, |
| 9 | Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne, |
| 10 | Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými. |
| 11 | Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem. |
| 12 | Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši. |
| 13 | Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým, |
| 14 | Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým. |
| 15 | Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím. |
