| 1 | Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují? |
| 2 | Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho, |
| 3 | Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich. |
| 4 | Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim. |
| 5 | Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka: |
| 6 | Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou. |
| 7 | Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě. |
| 8 | Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé. |
| 9 | Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je. |
| 10 | A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští. |
| 11 | Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením. |
| 12 | Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho. |
