| 1 | Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji. |
| 2 | Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou. |
| 3 | A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny. |
| 4 | Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne. |
| 5 | Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého. |
| 6 | Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků. |
| 7 | Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine. |
| 8 | Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své. |
| 9 | Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své. |
| 10 | Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho. |
| 11 | Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká. |
| 12 | Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl? |
| 13 | Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi. |
| 14 | Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou. |
| 15 | Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé. |
| 16 | Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený. |
| 17 | Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne. |
| 18 | Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé. |
| 19 | Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne. |
| 20 | Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám. |
| 21 | Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám. |
| 22 | Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho. |
