| 1 | Přednímu zpěváku, žalm Davidův. |
| 2 | V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne. |
| 3 | Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval. |
| 4 | Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne. |
| 5 | Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi. |
| 6 | V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný. |
| 7 | Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám. |
| 8 | Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou. |
| 9 | Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé. |
| 10 | Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj. |
| 11 | Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly. |
| 12 | U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou. |
| 13 | Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená. |
| 14 | Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou. |
| 15 | Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty. |
| 16 | V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají. |
| 17 | Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své. |
| 18 | Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle. |
| 19 | Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou. |
| 20 | Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými. |
| 21 | Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými. |
| 22 | Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém. |
| 23 | Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal. |
| 24 | Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí. [ (Psalms 31:25) Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu. ] |
