| 1 | Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují. |
| 2 | Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci. |
| 3 | Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem. |
| 4 | Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí. |
| 5 | Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je. |
| 6 | Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je. |
| 7 | Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé. |
| 8 | Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou. |
| 9 | Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho. |
| 10 | A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí? |
| 11 | Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne. |
| 12 | Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce, |
| 13 | Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil. |
| 14 | Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval. |
| 15 | Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli. |
| 16 | S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými. |
| 17 | Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou. |
| 18 | I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu. |
| 19 | Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima. |
| 20 | Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí. |
| 21 | Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše. |
| 22 | Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne. |
| 23 | Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé. |
| 24 | Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou. |
| 25 | Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej. |
| 26 | Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně. |
| 27 | Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému. |
| 28 | I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou. |
