| 1 | Žalm Davidův k připomínání. |
| 2 | Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne. |
| 3 | Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla. |
| 4 | Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj. |
| 5 | Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení. |
| 6 | Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé. |
| 7 | Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím. |
| 8 | Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém. |
| 9 | Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého. |
| 10 | Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto. |
| 11 | Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou. |
| 12 | Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí. |
| 13 | Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí. |
| 14 | Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých; |
| 15 | Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu. |
| 16 | Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj. |
| 17 | Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou, |
| 18 | Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou. |
| 19 | A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím. |
| 20 | Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí. |
| 21 | A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji. |
| 22 | Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne. [ (Psalms 38:23) Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého. ] |
