| 1 | Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. |
| 2 | Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních. |
| 3 | Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil. |
| 4 | Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval. |
| 5 | Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova. |
| 6 | V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám. |
| 7 | Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj. |
| 8 | Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval. |
| 9 | A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah. |
| 10 | Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi. |
| 11 | Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše. |
| 12 | Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás. |
| 13 | Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich. |
| 14 | Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás. |
| 15 | Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo. |
| 16 | Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne, |
| 17 | A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se. |
| 18 | Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé. |
| 19 | Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé, |
| 20 | Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti. |
| 21 | Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu, |
| 22 | Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce. |
| 23 | Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané. |
| 24 | Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky. |
| 25 | I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše? |
| 26 | Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ] |
