| 1 | Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. |
| 2 | Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští. |
| 3 | Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý. |
| 4 | Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost. |
| 5 | Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou. |
| 6 | I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla? |
| 7 | Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí. |
| 8 | Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení, |
| 9 | (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky), |
| 10 | Aby živ byl věčně, a neviděl porušení. |
| 11 | Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce. |
| 12 | Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými. |
| 13 | Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou. |
| 14 | Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah. |
| 15 | Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. |
| 16 | Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah. |
| 17 | Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho. |
| 18 | Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho. |
| 19 | Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje: |
| 20 | A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ] |
