| 1 | Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho. |
| 2 | Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se. |
| 3 | Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná. |
| 4 | Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka: |
| 5 | Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech. |
| 6 | I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah. |
| 7 | Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem. |
| 8 | Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli. |
| 9 | Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů. |
| 10 | Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách. |
| 11 | Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám. |
| 12 | Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho. |
| 13 | Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou? |
| 14 | Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby; |
| 15 | A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti. |
| 16 | Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá, |
| 17 | Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má. |
| 18 | Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš. |
| 19 | Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest. |
| 20 | Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš. |
| 21 | To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé. |
| 22 | Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl. |
| 23 | Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží. |
