| 1 | Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. |
| 2 | Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou. |
| 3 | Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se, |
| 4 | A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují. |
| 5 | Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne. |
| 6 | Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne. |
| 7 | I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul. |
| 8 | Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah. |
| 9 | Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici. |
| 10 | Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě. |
| 11 | Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost. |
| 12 | Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho. |
| 13 | Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním: |
| 14 | Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj; |
| 15 | Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali. |
| 16 | Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. |
| 17 | Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne. |
| 18 | U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj. |
| 19 | Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně. |
| 20 | Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha. |
| 21 | Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou. |
| 22 | Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové. |
| 23 | Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. [ (Psalms 55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu. ] |
